07 Vzdělávání činovníků

Příležitost k dalšímu rozvoji činovníků i organizace

Ve střediscích chceme mít kvalitní a připravené činovníky, o tom asi není sporu. A kvalitativní růst bez vzdělávání a snahy o seberozvoj je jen těžko myslitelný. Junák - český skaut proto nabízí širokou paletu vzdělávacích a dalších rozvojových příležitostí, které by bylo škoda minout. V této kapitole se dozvíte především to, jaké druhy skautského vzdělávání existují, jaké je potřebné a vhodné pro konkrétní činovnické role a také, kde informace o skautském vzdělávání hledat.

(článek byl editován 30. 9. 2020)

 

Středisko a skautské vzdělávání

Ve vzdělávání nemá jít pouze o získávání kvalifikací. Jde i o směřování ke kvalitnímu a naplněnému životu. O tom je skauting v dospělosti. Dobrý kurz se může stát významným impulsem a zdrojem inspirace pro osobní život i pro společenské uplatnění.

Důležitou úlohou střediska je i inspirace a podpora činovníků v jejich dalším osobním rozvoji a průběžném vzdělávání - aby neustrnuli na místě. Proto se vzdělávání a rozvojovým příležitostem věnujte i na střediskových radách, sledujte nabídku a poptávku, vzájemně sdílejte osobní zkušenosti s kurzy (příklady táhnou), ideálně pro to získejte v radě i činovníka (zpravodaje pro vzdělávání či výchovného zpravodaje), který vašim členům pomůže najít vhodné kurzy a jiné vzdělávací akce na základě jejich potřeb, možností a preferencí.

Doporučujeme nastavit vnitřní kulturu střediska tak, že vzdělávání bude podporováno, chápáno jako cenná příležitost, u které je běžné, že s ním má většina činovníků opakovanou osobní zkušenost.

Velmi vhodné je vzdělávání podporovat i finančními příspěvky od střediska (například na účastnické poplatky), zejména pokud se chtějí vzdělávat činovníci – studenti, aby pro ně nedostatek finančních prostředků nebyl zbytečnou překážkou. Je to investice, která se středisku vrátí, protože kvalifikovaní činovníci jsou dobrým základem pro kvalitní řízení oddílů i střediska.

Pokud narazíte na typ vzdělávání (popis celého systému skautského vzdělávání najdete zde), o který byste měli zájem, ale kde nenacházíte vhodnou příležitost, řešte to s nadřízenou jednotkou - může to pro ni být pobídka takovou příležitost vytvořit či předat informaci ústředí.

Zajímavé pro vás může být také Vzdělávání na klíč, v rámci něhož odbory a pracovní skupiny ústředí nabízí uspořádání přednášky či workshopu na dané téma přímo „u vás doma“. A pochopitelně není nikdy na škodu se přiučit něco nového i mimo „skautský svět“ (můžete sdílet zkušenosti na Celostátní výměně zkušeností, navštívit odborné semináře ve školících centrech apod.).

Zároveň se nebojte pořádat (třeba ve spolupráci právě s nadřízenou jednotkou) ani vlastní vzdělávací akce, „na míru“ pro vaše středisko. Vzdělávací akce Junák - český skaut finančně (i jinak) podporuje a určitě o ně stojí – více informací o přípravě vzdělávací akce najdete v této příručce.

Pro další informace o skautském vzdělávání navštivte stránku Vzdělávání činovníků ve středisku či sledujte facebookovou stránku Skautské vzdělávání. Pokud sami pořádáte vzdělávací akce, napište Odboru pro vzdělávání s žádostí o zařazení do konference vzdělavatelů, neuniknou vám tak žádné důležité informace. Na odbor (vzdelavani@skaut.cz) se také obracejte v případě jakýchkoliv dotazů či připomínek ke skautskému vzdělávání.

Kvalifikační vzdělávání

Kvalifikované vedení střediska

Pro řízení střediska je potřeba mít kvalifikované vedení - netýká se to však pouze vedení nejužšího, tedy vedoucího střediska/oddílu a jeho zástupce, ale celé střediskové/oddílové rady, potažmo dalších činovníků.

U střediskového vedoucího je požadována (a u jeho zástupce doporučována) kvalifikace střediskové minimum. Střediskové minimum je kvalifikací určenou zejména pro nováčky ve vedení středisek (i ostatních organizačních jednotek). Svým obsahem se snaží pokrýt vše, s čím většinou vedoucí ve svých rolích bojují, a také co jim usnadní orientaci v této výrazně manažerské pozici. Obsah je průřezový a zaměřený zejména na oblasti práva, bezpečnosti, vedení týmu a práce s dobrovolníky, koordinace výchovné činnosti a finančního řízení. Kromě získání či osvěžení znalostí a dovedností spojených s řízením organizační jednotky čeká na účastníky i benefit ve formě vzájemného sdílení praktických rad a zkušeností.

Střediskové minimum je nutné získat nejpozději do jednoho roku od nástupu do funkce a to (až na výjimky uvedené dále) absolvencí kurzu střediskového minima (zpravidla jde o 2 víkendy). Aby byla kvalifikace uznána, absolventi kurzu musí být zároveň držitelé vůdcovské zkoušky (i u vedoucích středisek dává vůdcovská zkouška smysl, protože jsou de facto garantem skautské výchovy ve své jednotce), či alespoň složit zvláštní zkoušku pro uchazeče bez vůdcovské zkoušky, která je určena k prověření těch částí vůdcovské zkoušky, jež jsou pro vedoucího střediska podstatné a které se na kurzech střediskového minima neprobírají.

Kvalifikaci střediskového minima si nemusí doplňovat činovník, který působil ve funkci vedoucího organizační jednotky (bez kvalifikační výjimky) alespoň 24 měsíců za posledních 5 let. Absolventi organizační zkoušky kvalifikaci střediskové minimum získávají automaticky.

Pro hospodáře střediska není požadována žádná speciální kvalifikace, doporučujeme ale sledování speciální sekce na křižovatce a odebírání Hospodářských střípků, které při výkonu funkce pomohou a budou dotyčného informovat o novinkách v oblasti hospodaření.

Výchovné zpravodaje a zpravodaje pro vzdělávání může ve výkonu funkce podpořit například dobře vybraná lesní škola nebo specializované akce určené pro tuto skupinu činovníků (HelpDesk, Ústřední lesní škola, SEVÝZ apod.).

I když členové revizních komisí nejsou členy střediskové rady, mohou být velkým pomocníkem pro vedoucího střediska. Jsou to další oči/uši/hlava, které se soustředí na chod jednotky. Pro výkon této funkce není předepsána žádná povinná kvalifikace.Potřebná odbornost se vždy váže k předmětu konkrétní kontroly. Jako podpora revizní komisi může sloužit speciální sekce na Křižovatce a odebírání Revizních střípků (případně i výše zmíněných Hospodářských střípků).

Podrobnější informace k tomuto tématu najdete v Příloze č. 1 Organizačního řádu. Najdete v ní nejen kvalifikační (a další) předpoklady činovníků v daných funkcích, ale i přehled činností, kterými se obvykle zabývají.

Kvalifikace oddílových činovníků

Jak už bylo zmíněno, při úvahách o vzdělávání činovníků střediska (a zejména oddílů) je velmi nápomocné, pokud je obsazena funkce zpravodaje pro vzdělávání či výchovného zpravodaje, kteří si udržují přehled o konaných vzdělávacích akcích a o potřebách a možnostech střediska, jednotlivých oddílů a jejich činovníků.

Vedoucí oddílů se svými zástupci musí mít vůdcovskou zkoušku, další členové vedení by měli mít minimálně čekatelskou zkoušku. Pro vedení oddílu vodních skautů je navíc potřeba kapitánská zkouška. Zvláštním případem jsou kluby rodinného skautingu, kdy je u vedoucího dostačující čekatelská zkouška a obdobně je to i u klubů dospělých, kde rovněž postačuje čekatelská zkouška nebo zkouška pro vedení klubu dospělých (ZVKD), jež je těmto vedoucím doporučována.

Čekatelská zkouška

Čekatelská zkouška (přístupná od 15 let) představuje vstup do kvalifikačního vzdělávání. Její získání opravňuje ke spolupůsobení při vedení oddílu nebo k vedení krátkodobé akce na základě pokynů vůdce oddílu. Název jakoby připomínal, že někdy má význam čekání, tedy když se dopřeje čas zrání. Vůdci skautských oddílů mají být zralí. Své působení mají zakládat na zkušenosti. Zralost i zkušenost se rodí až časem, nejsou hotové hned. Je možné jít jim naproti, ale není dobré to s nimi uspěchat - i s touto perspektivou je možné pohlížet na čekatelské kurzy.

Čekatelská zkouška je kvalifikace určena právě pro dospívající členy. Samozřejmě je žádoucí, aby byli seznámeni s tím, jak se jich dotýkají právní aspekty oddílové činnosti, ale zejména to, aby začali hlouběji pronikat do skautské metodiky a dalších oblastí souvisejících s oddílovým životem. A také aby získali inspiraci pro činnost v oddíle i svůj osobní rozvoj.

Vůdcovská zkouška

Vůdcovská zkouška (přístupná čekatelům od 18 let) je kvalifikací skautského vychovatele. Její nositel má být zralou osobností oprávněnou (a schopnou) samostatně vést oddíl či tábor. Má rozumět skautské výchovné metodě a při jejím uplatňování vytvářet opravdovou výchovu mladších členů oddílu, spojenou s osobním doprovázením. Skauting pro něj není rutinou, ale opravdovostí. Oddílový život tedy nepředstavuje pouze dobrou zábavu, postavenou na atraktivních hrách a symbolických rámcích. Skauting je sice „hra o velikou sázku“, jak řekl jeho zakladatel, ale určitě to neznamená, že si máme především hrát. Podstata je jinde, v dělání opravdových, hodnotných věcí. To není snadné. Potřebuje to čas, porozumění, inspiraci. I takovou inspiraci mají nabízet vůdcovské kurzy. Opravdovost před námi stojí jako naléhavá a neodkladná výzva – výzva pro oddílovou praxi i pro skautské vzdělávání.

Jde-li už o staršího činovníka s dostatkem zkušeností, který je ale (profesí, rodinnými poměry atd.) příliš zaneprázdněn, aby se účastnil různých delších kurzů, zkuste pro něj najít pouze zkoušky bez kurzu či požádejte o výjimku, aby mohl skládat čekatelskou a vůdcovskou zkoušku najednou – viz zde.

Získání vůdcovské zkoušky je podmíněno absolvováním 40-hodinového kurzu Zdravotník zotavovacích akcí (jeho absolventi - při pravidelném doškolování alespoň 1x za 4 roky - mohou působit i jako táborový zdravotníci).

Kvalifikace pro pořádání tábora

Kvalifikační podmínky pro pořádání táborů upravuje Směrnice k táborům.

Vůdce tábora musí mít vůdcovskou zkoušku, jeho zástupce min. čekatelskou zkoušku, ale doporučována je zkouška vůdcovská.

Zdravotník tábora musí absolvovat 40-hodinový kurz Zdravotník zotavovacích akcí před méně než 4 lety nebo projít zdravotnickým doškolením (které opět platí 4 roky) do 6 let od absolvování zdravotnického kurzu či posledního doškolení.

Povinná kvalifikace pro hospodáře tábora není stanovena, ale měl by mít zkušenost s vedením pokladny akce.

Kvalifikace k pořádání vlastní vzdělávací akce

Pokud se rozhodnete pořádat vlastní vzdělávací akci, budou se vám ve středisku hodit osoby s instruktorskou kvalifikací a případně i s odbornými činovnickými kvalifikacemi (OČK).

Nekvalifikační vzdělávání

Kvalifikační vzdělávání stojí velkou měrou na předem daných představách o tom, co má předávat a které konkrétní kompetence má rozvíjet. Nekvalifikační vzdělávání může hledat mimo zavedené rámce a nacházet tak cenné zdroje inspirace.

Do kvalifikačního vzdělávání se jen obtížně promítají individuální cesty osobního rozvoje. Těžko totiž definovat a vyzkoušet hodnoty, jako je životní otevřenost nebo moudrost. A právě nekvalifikační akce mají dostatek prostoru k tomu, aby se individuálním rozvojem a hledáním vlastních životních cest zabývaly (na druhou stranu ani kvalifikační vzdělávání nemusí nutně usilovat jen o stanovené kompetence a obsahy – ty však zůstávají jeho hlavním úkolem, a proto zabírají podstatné množství kurzovního času).

Nekvalifikační vzdělávání také může zajít v některých oborech do větší hloubky, a díky tomu nabízet užší specializaci, nebo se zaměřit na témata, která nejsou součástí kvalifikací, a přesto mají svůj význam.

Nekvalifikační (často lesní) kurzy/školy mohou nabízet i jistý postgraduální rozměr, zejména v pedagogickém vzdělávání. Považujeme skauting za výchovné hnutí, říkáme, že naši vedoucí jsou vychovateli – je proto na místě, abychom nezůstávali s pedagogickým vzděláním jen u vůdcovské zkoušky. Ta představuje podstatný základ, ale porozumění skautské výchově může jít do větší hloubky.

Vzdělávání by se nemělo omezovat jen na kvalifikační akce Je vhodné, když vedoucí střediska společně se střediskovou radou podporují účast činovníků i na dalších vzdělávacích akcích, například lesních kurzech a školách i regionálních nebo celostátních setkáních vedoucích. Kromě získání inspirace a nových znalostí a dovedností je nekvalifikační vzdělávání také příležitostí získat novou motivaci. Ta může sehrát důležitou úlohu i při případném pozdějším vstupu na stezku za vzděláváním kvalifikačním - ať už z důvodu vlastního rozhodnutí či pro nepřijetí na kurz z kapacitních důvodů (které by jinak mohlo způsobit postupnou a zbytečnou ztrátu zájmu o skautské vzdělávání).

Příklady celostátních a dalších nekvalifikačních vzdělávacích akcí:

• HelpDesk se koná zpravidla jednou za dva roky a je určen zejména pro vedení středisek (nejen pro vedoucího a zástupce, ale i pro výchovného zpravodaje a ostatní členy vedení).
• Elixír je zase setkáním vedoucích skautských oddílů a pořádá se tradičně na podzim v sudých letech.
• Poradní skála pro vedoucí vlčat, světlušek a benjamínků se obvykle koná na podzim v lichých letech.
• Roverská porada je určena pro vedení roverských kmenů a roverské zpravodaje.
• Ústřední lesní škola, konaná každoročně koncem listopadu, je prostorem, kde skautští vzdělavatelé (a další zájemci o problematiku) řeší rozvoj skautského vzdělávání, ale v rámci kterého zároveň probíhají i vzdělávací programy a výměna zkušeností pro tuto cílovou skupinu, do níž zcela určitě patří i zpravodajové pro vzdělávání a výchovní zpravodajové.
• Jako nekvalifikační se profilují i některé lesní kurzy a většina lesních škol.
• Navštívit můžete také mnohé metodické a specializované semináře, a to jak v rámci
• Junáka - českého skauta, tak i mimo něj.
• Pozornost doporučujeme věnovat akcím často konaným například ve Skautském institutu.
• Různé vzdělávací akce či setkání se pořádají i regionálně – zjistěte si nabídku u vás na okrese/kraji.

 

Databáze vzdělávacích akcí

Veškeré vzdělávací akce pořádané Junákem - českým skautem najdete v Databázi vzdělávacích akcí. Do databáze se automaticky „propisují“ (ze skautISových hlášenek) nejpozději při svém povinném nahlášení ke schválení ústředím. V databázi je tedy k dispozici ucelený přehled aktivních (naplánovaných a probíhajících) vzdělávacích akcí – ať už kvalifikačních (čekatelské a vůdcovské kurzy, zdravotnické kurzy atd.) či nekvalifikačních (lesní školy a kurzy, metodické semináře, ...), a to včetně detailních informací, které o sobě poskytly.

Protože ale v okamžiku vyhledání v databázi ještě nemusí být ve skautISu pro nový ročník všechny vzdělávací akce zadány (jsou pořádány průběžně), zobrazují se pod výpisem aktivních také ty, která byly organizovány v posledních dvou letech, aby měli uživatelé přehled o celkové nabídce.

Základní soubor informací, který může pomoci při výběru vhodné vzdělávací akce (např. termíny, složení instruktorského týmu, vstupní a absolventské podmínky apod.), je u každé akce zveřejňován povinně.

Doporučujeme si informace projít (případně navštívit web akce) a vybrat si tu, která nejlépe odpovídá vašim potřebám a očekáváním – k tomu vám mohou pomoci i tyto tipy.
Umožňuje-li konkrétní akce přihlašování účastníků přes skautIS (což dělá většina), lze si také zapnout upozornění na spuštění přihlašování.

Obvykle ke konci kalendářního roku vychází i tištěný přehled plánovaných vzdělávacích akcí na další kalendářní rok v časopise Skauting (viz zde pro rok 2020).

 

Jiné formy vzdělávání

Vzdělávání přímo na kurzech a seminářích není jedinou možností dalšího seberozvoje. Kromě příležitostí neformálně se setkávat a vyměňovat si zkušenosti například v rámci střediskových či okresních rad (viz samostatná kapitola příručky pro vedoucí střediska - kapitola 5 Personalistika), můžete kupříkladu pracovat i samostatně s nejrůznějšími skautskými metodikami a časopisy.

Také lze lze využít komplexních nástrojů, které Junák - český skaut se záměrem rozvoje činovníků organizace nabízí – konkrétně jde o tyto:

• Mentoring - obraťte se na zkušenější osobu, které budete důvěřovat a která vám nabídne své zkušenosti či pohled na konkrétní problém, jenž právě řešíte. Více informací o mentoringu najdete zde.
• Supervize je určena pro váš tým, ať už střediskový nebo oddílový – zejména řešíte-li nějaký komplikovaný, ožehavý či dlouhodobý problém. Profesionální supervizoři vám pomohou podívat se na situaci s odstupem a hledat nová řešení. Cena za supervizi je pro skauty (vzhledem k dlouhodobé spolupráci) domluvena velmi výhodně, a když váš tým bude potřebovat alternativní cestu a profesionální přístup, investice se jistě vyplatí. Pokud vás nabídka zaujala, napište na email poradna@skaut.cz.
• Koučink umožňuje vybrat si z nabídky profesionálních koučů, kteří jsou připraveni pomoci vám s dosahováním cílů, ať už osobních nebo skautských. Díky spolupráci s Koučink centrem můžeme tuto službu nabídnout za velmi výhodných podmínek.

Ze zkušeností činovníků s Koučinkem pro skauty: „Koučování pomůže v ujasnění vlastních myšlenek, donutí člověka odpovědět si na své vlastní otázky.“ „Koučování ti neřekne, co a jak máš dělat, ale ukáže ti, jak si na to přijít sám.“

 

Co z této kapitoly nezapomenout

• Středisková rada by se měla skautským vzděláváním průběžně a cíleně zabývat a vzdělávání činovníků podporovat. Pokud má středisko zpravodaje pro vzdělávání, případně výchovného zpravodaje, je vhodné, aby měl vzdělávání činovníků ve své agendě a pomáhal jim hledat vhodné vzdělávací akce. Měl by také činovníky ke vzdělávání inspirovat a vysvětlovat jim jeho přínosy. Pokud středisko tyto zpravodaje nemá, jejich roli (většinou) zastává vedoucí střediska.
• Kvalifikovaní vedoucí jsou nezbytným předpokladem fungování střediska, a to jak z hlediska právního, tak i výchovného. Vůdci a zástupci vůdců oddílů musí mít složenou vůdcovskou zkoušku, vedoucí střediska musí mít kvalifikaci střediskové minimum (pro zástupce je to kvalifikace doporučená).
• Vedle kvalifikačních vzdělávacích akcí existuje i široká nabídka akcí nekvalifikačních (vč. lokálních), přičemž i ty jsou pro rozvoj činovníků střediska přínosné a důležité.
• Vzdělávací akce hledejte v Databázi vzdělávacích akcí.
• Vedení středisek i jednotliví činovníci mohou využít i další formy seberozvoje, než vzdělávání přímo na kurzech - například samostatná práce s metodikami a časopisy, mentoring, koučink apod.

 

Otázky k zamyšlení:

1. Jak v našem středisku pracujeme se skautským vzděláváním? Jak ho podporujeme? Neměli bychom náš přístup změnit?
2. Jakou kvalifikaci má vedení střediska a oddílů? Jaké máme možnosti k jejich rozšíření? Co by to středisku přineslo?
3. Účastní se členové střediska pravidelných celostátních setkání vedoucích svých věkových kategorií? Pokud ano - jak ve středisku sdílíme inspiraci, kterou si z těchto setkání přivezou? Pokud ne - proč se těchto setkání vedoucí neúčastní? Co by jim mohla účast přinést? Jak ji můžeme podpořit?
4. Jaký přínos by pro střediskové či oddílové činovníky mohly mít méně tradiční formy seberozvoje, jako je mentoring, koučink či supervize? V jakých situacích bychom tyto možnosti mohli využít?

 

Autoři: Michal Peroutka - Pérák, Filip Hlavinka - Mukóki

 (článek byl editován 30. 9. 2020)