Český skaut vedoucím oddílu v Kanadě

Lákalo tě někdy zkusit život v jiné zemi? Honza Pospíšil – Kloučí si vybral rovnou jiný kontinent. Poznal pěkně zblízka nejen Kanadu, ale i tamní skauting.

„Čeká mě velké dobrodružství! Batoh narvaný k prasknutí, oddílové triko a šátek je samozřejmě uvnitř. Při bezpečnostní prohlídce před vstupem do Kanady se sekuriťákovi něco nezdá na mém klobouku. Myslí si, že patřím k RCMP – místní policii, ale po detailním prozkoumání mě se slovy „Oh, Scout" vpouští do země, která bude na dalších několik měsíců mým domovem. „Oh, Canada!", broukám si. Mým útočištěm se stává městečko nedaleko Calgary, zasazené v překrásném údolí mezi vrcholky Rocky Mountains.

Cíl je jasný, zkusit si život na druhé straně zeměkoule a užít si krásy Kanady. Nejdřív ale na člověka čeká spousta zařizování – hledání práce, bydlení, přátel, sžívání se s divočinou atd. Nakonec v mém případě došlo i na službu místní komunitě – při jedné procházce jsem totiž narazil na domeček označený skautskou lilií na javorovém listu. Napsal jsem vzkaz, zamotal provázkem s přívěskem českého lva a pověsil ho na kliku klubovny. Tak začala moje zkušenost se Scouts Canada.

Stát se pomocným vedoucím v Kanadě ale není tak snadné. K tomu, abyste mohli pracovat s dětmi je tu potřeba hodně prověrek. I když jsem doložil všechny dekrety, čistý trestní rejstřík a osobní doporučení od 5 lidí z mého okolí (z rodiny, skautu, atd.), stejně mě čekalo ještě několik nekonečně dlouhých online kurzů, interview s vedoucími a další papírování. Potom jsem konečně mohl přijít na schůzku.

V Kanadě jsou skauti a skautky taky rozdělení do věkových kategorií – od nejmladších Beaver Scouts, přes Cub Scouts, Scouts, Venturer Scouts, až po Rover Scouts. V našem městečku je družina skautů a smečka vlčat. Já jsem dostal příležitost podílet se na vedení skautů. Bylo mi trochu smutno z toho, že v 10tis. městečku je celkově jen 30 členů. Pro srovnání: zatímco v ČR zažíváme boom skautingu, v Kanadě je tendence bohužel opačná. V 60. a 70. letech jejich organizaci tvořilo až 320 000 členů, v současnosti je to cca 80tis. Kanadští skauti proto začali modernizovat program tzv. Canadian Path podobný našim Stezkám, snaží se klást větší důraz na plánování a hodnocení. Změnili taky přístup k tvorbě programu – z většiny o něm rozhodují samy děti a vedoucí je spíše mentorem a garantem bezpečnosti.

Bezpečnost je tu totiž na prvním místě a není divu. Komu z vás se kolem domu promenádují obrovští jeleni Wapiti, kojoti a pumy? Kdo z vás zažil, aby se za bílého dne procházel po restauraci medvěd? Člověk tu musí být neustále ve střehu. Místní divočina je však také zdrojem možností, jak se skauty pracovat. V zimě, kdy teplota občas padá až k -40°C, řasy se lepí k sobě a na čůrání venku nemáš odvahu, je dobré umět rozdělat oheň v krbu, něco teplého uvařit a vyrobit ze dřeva skautské náklaďáky, se kterými pak celá družina závodí. Když teploty stoupnou na přívětivějších -20°C, dá se řádit ve sněhu – bobovat, stavět iglú, chodit na sněžnice, běžkovat a hlavně lyžovat! Pár měsíců v roce, kdy není sníh, můžete lézt po skalách, jezdit na kole, tábořit a chodit po horách (ideálně se sprejem na medvědy) nebo vyrazit s raftem na řeku či s kánoí na obrovská a neskutečně modrá jezera. Bohužel nám do outdoor zábavy přišel COVID, a tak skautská aktivita do konce léta přesedlala do online prostoru.

Chtěl bych dodat kuráž všem, kteří mají nutkání vyrazit do světa, jakmile to zase půjde. Nemusí to být hned na rok nebo dva, stačí si vybrat jednu ze skautských možností – dobrovolničení na základně nebo účast na mezinárodní akci. Je to snazší a obohacující, protože nás skauty spojují stejné hodnoty a jsme připraveni si navzájem pomáhat. Cestování ti otevře obzory, získáš srovnání a rozhled do života. Jen je důležité udělat první krok." Honza Pospíšil – Kloučí