Nositelem Řádu stříbrného vlka se stal bratr Jiří Světlík - Medvěd

Nahoru do: [Články na webu]
Zveřejněno v: Zpravodajství

3. 8. 2020, ve věku 96 let, převzal bratr Jiří Světlík - Medvěd z rukou náčelníka Marka Baláše - Čiči Řád stříbrného vlka, nejvyšší skautské vyznamenání. Předání proběhlo v Meditační zahradě - Památníku obětem zla v Plzni za účasti rodiny a mnoha skautů a skautek nejen ze střediska Střela Plzeň. Děkujeme za Tvou inspirující celoživotní věrnost Pravdě a Lásce, bratře Medvěde!

Br. Jiří Světlík - Medvěd se narodil 11. března 1924 v Plzni. Skautovat začal ve 30. letech, kdy se v letech 1935 - 1937 nejprve účastnil letních táborů 13. oddílu v Dobřívě, v roce 1937 pak vstoupil do 2. oddílu Stopa Plzeň, skautský slib složil v roce 1938. Po škole se vyučil tiskařem v otcově tiskárně. Během 2. sv. války přešel oddíl Stopa do ilegality. V lednu 1944 byl br. Světlík byl nuceně nasazen do Říše, do města Donauwörth. Kvůli tajným cestám domů do Plzně a hlavně kvůli zášti velitele tábora byl obviněn z napomáhání nepříteli a velezrady, rozkladu branné síly německého národa. V červnu 1944 byl zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě v Donauwörth a ve věznici Stadelheim v Mnichově, kde čekal na soud. Soud byl ovšem odročen, protože byl při bombardování zničen Justiční palác, potom zase nepřijeli svědkové kvůli rozbombardované železnici, takže Jiří Světlík nemohl být usvědčen.

Po válce se podílel na obnovení 13. oddílu a pracoval v otcově tiskárně, která však byla roku 1948 zabavena KSČ. V únoru 1948 byl na vojně a zažil počátky budování železné opony. Nové zaměstnání našel v porcelánce v Lokti, kde se zapojil do tzv. protistátní činnosti - spolu s dalšími lidmi pomáhal vězňům v lágrech na Slavkovsku, zprostředkoval jim spojení s domovem a sháněl potraviny, protože v letech 1949-1950 byl v lágrech velký hlad. Skupina však byla odhalena. Roku 1952 byl bratr Světlík odsouzen jako vedoucí protistranické skupiny Světlík a společníci. Byl vězněn ve vyšetřovací vazbě StB v Klatovech, v Chebu, na Jáchymovsku (lágry Nikolaj, Rovnost) a ve věznici Kartouzy ve Valdicích. Roku 1962 byl propuštěn na amnestii.

Po propuštění byl zaměstnán v Plzni v Kovodružstvu a znovu se začal podílet na činnosti 13. oddílu, který ilegálně pracoval s dětmi v chatařské osadě v Dobřívi. Rehabilitován byl až po roce 1989. Napsal knihu „Dobřív: historie podbrdské vesnice“ a knihu vzpomínek „Paměti starého kriminálníka“.

Po obnovení skautingu v roce 1989 se stal opět členem 13. oddílu a po jeho zániku přestoupil do 53. oddílu oldskautů stř. Střela Plzeň, jehož aktivním členem je dodnes.