Bratr Libor Kvapil - Sir se stal nositelem Řádu stříbrného vlka

Nejvyšší skautské vyznamenání Řád stříbrného vlka bratr Libor Kvapil - Sir převzal 22. 6. 2020 z rukou náčelníka Marka Baláše - Čiči v katedrále sv. Václava v Olomouci, za přítomnosti rodiny, nejen olomouckých skautů a skautek a mnoha dalších hostů.

Br. MUDr. Libor Kvapil – Sir je žijící legendou olomouckého skautingu, která v současnosti propojuje různé generace skautského hnutí na celém Olomoucku.

Skautem se stal již krátce po skončení druhé světové války v roce 1945, kdy byl nejprve vlčetem, poté do roku 1950 členem oddílu skautů. Krátce před rozpuštěním Junáka přešel do 1. oddílu, s jehož členy se posléze neoficiálně scházeli i po zákazu. Šlo o jedinou tehdy ilegálně fungující skautskou družinu v Olomouci.

Opět aktivní byl v letech 1968-1970, věnoval se vzdělávání rádců. Chystal pro ně vzorový program, který by mohli využít na svých schůzkách. V roce 1970 přišel poprvé do kontaktu s Jesenickou lesní školou (JeLŠ), kdy po zákazu jejího konání v roce 1970 se zúčastnil jako jediný frekventant jejího náhradního programu - týdenní akce na Valšově s jejím vůdcem a dvěma instruktory, kde společně chystali metodické materiály pro příští obnovu.

Ani po třetím zákazu Junáka nezůstal sedět s rukama v klíně. V sedmdesátých a osmdesátých letech se kolem něj a kolem dnešního rádce Hanácké družiny Svojsíkova oddílu Zdeňka Šobra – Fila vytvořila skupina oldskautů (včetně Ladislava Ruska - Šamana), která se pravidelně scházela, často právě u Libora Kvapila na chalupě. Promýšleli společně filozofické skautské základy a pojetí skautingu coby životního stylu. Na Sirově chalupě byly rovněž tajně složeny dva skautské sliby, které se v roce 1986 staly předmětem vyšetřování Státní bezpečností.

Vzápětí po poslední obnově Junáka v roce 1989 začal bratr Sir rozjíždět skautský zdravotnický kurz, který pak probíhal každý rok až do roku 2007. Po celá poslední tři desetiletí rovněž působil jako člen či předseda zkušebních komisí vůdcovských zkoušek.

Bratr Kvapil - Sir je ale především příkladem skauta, kteří se úspěšně snaží živě komunikovat s mladými lidmi nejen v rámci střediska, ale celého města a regionu. Snaží se je chápat, snaží se promýšlet, co je a co není nezbytnou podstatou skautingu. A je mladými lidmi vnímán jako člověk, kdo žijte to, o čem mluví a přitom je jim blízko. Znají a uznávají jej všechny generace.

Podobné místo má na vzdělávacích akcích Jesenické lesní školy, k jejímž absolventům z roku 1991 (resp. 1970) patří. Již od onoho roku 1991 pak patří také k jejím stálým instruktorům - těm, kteří pomáhají dotvářet ducha lesní školy. Nejsou to pouze jeho přednášky o zdravovědě a myšlenkových základech, ale především jeho neformální působení při debatách a rozpravách, při individuálních pohovorech, které dává budoucím a začínajícím skautským vůdkyním a vůdcům mnohdy poprvé zažít hluboké přemýšlení o skautingu, jako o zvláštním způsobu života, který není vázán jen na přímou skautskou činnost, ale jednání i v nejobyčejnějších lidských situacích.

Bratr Sir je příkladem skauta i v civilním životě. Několikrát byl vyznamenán rektorem Univerzity Palackého za svou pedagogickou činnost na univerzitě. Především ale v roce 2007, kdy už mohl být deset let v důchodu, vybudoval v Olomouci v rámci tamní Charity první ordinaci pro bezdomovce v ČR a dalších dvanáct let v ní téměř bez nároku na odměnu sloužil.

Nositelem Řádu stříbrného vlka se stává člověk, který svým příkladem i konkrétními činy dokáže inspiruje a oslovuje i současnou generaci skautů a skautek.

Bratře Sire, blahopřejeme Ti k zaslouženému ocenění!

Řád stříbrného vlka je nejvyšším skautským oceněním a je udělován za celoživotní přínos skautingu. Řád má vždy maximálně 12 žijících nositelů.