Výprava 1. střediska Kolín do Slovinska a Itálie - rozhovor s Michalem Peroutkou - Pérákem

• Ahoj Péráku, pověsti o velké výpravě kolínských skautů na jih Evropy se šíří všude možně. Kam jste se vydali a kolik vás bylo?

Nakonec nás bylo 47 a během 5 dní jsme navštívili Lublaň, Postojenské jeskyně, Duino-Aurisino, Terst, Benátky a Bledské jezero - tedy Slovinsko a severní Itálii. Účastníky byla nejstarší vlčata, členi a členky dvou skautských oddílů, roveři a rangers a několik starších činovníků.

• Jak se nápad zrodil a proč ses rozhodl do toho jít? Mají kolínští skauti s podobnými výpravami více zkušeností?

Věděli jsme, že tyto akce mohou přinést do střediska a činnosti oddílů šťávu, kterou jsme v poslední době postrádali. Začali jsme být trochu „zaprdění", jak říkám tomu, když skauti nedělají nic nového s „wau efektem" a pomalu se propadají do všednosti, stereotypu. Když uzrál čas, zašli jsme na kafe s někdejším parťákem z vedení střediska a nahodili základní body projektu pro střediskovou radu. Po seznámení se všemi riziky a přislíbení konkrétní požadované podpory od jednotlivých činovníků, což bylo mou podmínkou coby šéfa akce, byl projekt schválen a tehdy jsme ten míč doopravdy vykopli. A ano, nebyl to náš první zahraniční projekt, třebaže byl rozsahem zatím největší (od roku 2007 jsme navštívili Rakousko, Anglii, Německo, Skotsko, Slovensko a Švýcarsko).

Šel jsem do toho, protože jsem více podobných akcí zažil jako vůdce oddílu (měl jsem v jejich pořádání dobrého učitele) a vím, jak zásadní a pozitivní dopad mohou mít. Také miluji cestování a ve Slovinsku jsem ještě nebyl :). Jinak jsem si zrovna po 10 velmi hektických letech dával pauzu od aktivní střediskové činnosti a čekal na krátkodobější projekt, který by mě naplňoval, byl pro mě výzvou a přitom středisku pomohl. Nakonec jsem ho připravoval půl roku a náklady se vyšplhaly na čtvrt milionu korun, ale stálo to za to :).

• Můžeš shrnout fázi plánování pro ty, co by se chtěli vaším příběhem inspirovat?

Je to ohrané, ale bez výjimky to platí! Zásadní je rozhodnutí, že chcete někam vyrazit.

Poté je potřeba si říci, co od akce očekáváte, vybrat termín, místo, v tomto případě i navázat kontakt s místními skauty, s čímž mi pomohl zahraniční odbor. Spolupráce s místními skauty není nutnou podmínkou, ale akci to skautsky pozvedá o několik úrovní výše a celou organizaci to také výrazně zjednodušuje.

Posléze musíte stanovit šéfa, který si poskládá svůj tým. Nevyhnutelně následuje další získávání informací, sestavování rozpočtu a itineráře, schvalování střediskem, shánění peněz, zajišťování dopravy, ubytování, stravování, cestovního pojištění atd. atd.

V zásadě se to příliš neliší od toho, když jedete s oddílem třeba na hory nebo na tábor, jen je to větší balík práce, protože nemáte v případě zahraničí výpravy k dispozici mnohaletou sdílenou zkušenost, z které můžete vyjít + jedete do neznámého prostředí, kde nemusíte vždy pochodit ani s angličtinou. A komunikace je základ, bez ní se nehnete z místa.

Akci je nutné věnovat čas, být flexibilní a promýšlet vše do důsledků, protože okolnosti se často mění a jedna závisí na druhé. Trochu starší a schopnější rover/ka či činovník/činovnice se zkušeností s přípravou větších akcí to s dobrou motivací, přípravou a pomocí od střediska zvládne bez větších problémů.

• Zrealizovat takový výlet určitě není snadné hlavně po finanční stránce. Máš nějaké tipy například na sponzory?

Přesvědčení, že vyjet do zahraničí se nedá kvůli financím, je mýtus. Samozřejmě je to náročnější než výprava do Českého ráje, ale i tak zvládne menší zahraniční akci finančně zajistit i malé středisko v malé obci.

Ne všechny zahraniční akce mají tak velký rozpočet jako naše „Česko-italské Jamboree". První zahraniční výprava střediska byla do rakouského Laa an der Thaya (kousek za hranicemi), kde jsme se setkali s místními skauty a navštívili aquapark. Rozpočet byl cca 23 000 a vše si hradili účastníci (na jednoho cca 600 Kč). V jiných případech jsme hradili náklady z menších sponzorských darů a finančních zůstatků z táborů (což je také hodnotný zdroj, určený na dobrou věc - jen je potřeba to rodičům vysvětlit).

Letošní a jednu předchozí výpravu jsme částečně financovali cíleným příspěvkem od Kolína, protože jsme ho reprezentovali v partnerských městech. Tuto praxi můžu vřele doporučit - podívejte se, jestli vaše obec nemá partnery v zahraničí, a když se nabídnete, že jedno z těchto míst navštívíte a budete tam město reprezentovat, často tím vytrhnete přetížené radnici trn z paty a ta potom ráda přispěje do rozpočtu.

Obvykle jsou dostupné i příspěvky různých městských komisí, peníze jsme ale získávali i třeba od Středočeského kraje. Samozřejmě ne všude jsou tak příznivé podmínky jako u nás doma, byť musím podotknout, že partnerství s městem cíleně budujeme už více než 10 let a určitě to není jen o chození na radnici s nataženou rukou. I kdybychom ale žádný příspěvek nezískali, většinu z pořádaných akcí bychom stejně finančně zvládli - byly by třeba do jiné lokality, pro účastníky dražší a méně velkorysé.

• Vyskytly se během výpravy nějaké problémy? Jestli ano, jak je vhodné takové krizové situace řešit?

Bylo jich vícero, to k tomu také patří. Od nutnosti vystavět latrínu, protože sociální zařízení v kempu bylo vyplaveno mořem, až po riziko zabavení autobusu kvůli neuhrazení nesmyslného a nám neznámého poplatku a dohadování se se slovinskými celníky, kteří neumí anglicky :).

Vždy je potřeba řešit situaci s klidem, slušně a otevřeně vůči všem zúčastněným. Když nejde o zdraví a o život, není to tak horké. Téměř vše se dá vyřešit, když se hledá cesta, jste připraveni a jak se praví ve skautském zákoně, jste „veselé mysli".

• Co z celého dobrodružství hodnotíš jako nejprospěšnější pro účastníky a co pro sebe?

Pro účastníky je nejpřínosnější asi to, že zažili mezinárodní skauting na vlastní kůži – otevřeli oči a uvědomili si, byť to již předtím věděli, že skauting není jen jejich oddíl, středisko a Junák jako takový. Pochopili, že naše činnost má vazby až do míst, o kterých se jim ani nesnilo a že všichni patříme do velké skautské rodiny. Však nás má také příští rok navštívit v Kolíně až 150 italských a slovinských sourozenců :).

Pro sebe si vysoce cením toho, že kromě posílení mezinárodní dimenze našeho programu jsme v dětech probudili také myšlenku, že Evropa, k níž náležíme a chceme náležet nejen geograficky, musí být vystavěna na ideálu „lidské vzájemnosti". To je v dnešní době vyhroceného nacionalismu, všudypřítomného populismu a hledání snadných „řešení" na složité problémy doopravdy potřebné.

• Je něco, co bys chtěl na závěr vzkázat všem, kteří by také chtěli vyrazit na oddílovou výpravu za hranice naší zemičky?

Není to ani zdaleka tak složité, jak si možná myslíte. Postavte se mýtu, že to nejde nebo na to nemáte. Nebuďte „zaprdění" a vyražte - tisíckrát se vám to vrátí. Uvidíte.

Markéta Byrtusová - asistentka zahraničního zpravodaje