Sbor nositelů Řádu stříbrného vlka

• Jiří Světlík - Medvěd z Plzně

Bratr Medvěd se narodil 11. března 1924 v Plzni. Skautovat začal ve 30. letech, kdy se v letech 1935 - 1937 nejprve účastnil letních táborů 13. oddílu v Dobřívě, v roce 1937 pak vstoupil do  2. oddílu Stopa Plzeň, skautský slib složil v roce 1938. Po škole se vyučil tiskařem v otcově tiskárně. Během 2. sv. války přešel oddíl Stopa do ilegality. V lednu 1944 byl br. Světlík byl nuceně nasazen do Říše, do města Donauwörth. Kvůli tajným cestám domů do Plzně a hlavně kvůli zášti velitele tábora byl obviněn z napomáhání nepříteli a velezrady, rozkladu branné síly německého národa. V červnu 1944 byl zatčen a držen ve vyšetřovací vazbě v Donauwörth a ve věznici Stadelheim v Mnichově, kde čekal na soud. Soud byl ovšem odročen, protože byl při bombardování zničen Justiční palác, potom zase nepřijeli svědkové kvůli rozbombardované železnici, takže Jiří Světlík nemohl být usvědčen.

Po válce se podílel na obnovení 13. oddílu a pracoval v otcově tiskárně, která však byla roku 1948 zabavena KSČ. V únoru 1948 byl na vojně a zažil počátky budování železné opony. Nové zaměstnání našel v porcelánce v Lokti, kde se zapojil do tzv. protistátní činnosti - spolu s dalšími lidmi pomáhal vězňům v lágrech na Slavkovsku, zprostředkoval jim spojení s domovem a sháněl potraviny, protože v letech 1949-1950 byl v lágrech velký hlad. Skupina však byla odhalena. Roku 1952 byl bratr Světlík odsouzen jako vedoucí protistranické skupiny Světlík a společníci. Byl vězněn ve vyšetřovací vazbě StB v Klatovech, v Chebu, na Jáchymovsku (lágry Nikolaj, Rovnost) a ve věznici Kartouzy ve Valdicích. Roku 1962 byl propuštěn na amnestii.

Po propuštění byl zaměstnán v Plzni v Kovodružstvu a znovu se začal podílet na činnosti 13. oddílu, který ilegálně pracoval s dětmi v chatařské osadě v Dobřívi. Rehabilitován byl až po roce 1989. Napsal knihu „Dobřív: historie podbrdské vesnice“ a knihu vzpomínek „Paměti starého kriminálníka“. 

Po obnovení skautingu v roce 1989 se stal opět členem 13. oddílu a po jeho zániku přestoupil do 53. oddílu oldskautů stř. Střela Plzeň, jehož aktivním členem je dodnes.

• Evžen Řezáč - Jestřáb z Kyjova

Bratr MUDr. Evžen Řezáč – Jestřáb se narodil v roce 1933 v Brně. S rodiči žil ve Střelicích u Brna. Studentská léta prožil v Brně, nejprve na gymnáziu a pak na lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde vystudoval obor pediatrie. Po vysoké škole se jeho novým domovem stal Kyjov.

Členem skautské organizace se stal r. 1945 a skautské myšlence je tak věrný už 75 let. Ve Střelicích byl nejprve rádcem družiny. Po obnovení činnosti v roce 1968 byl vůdcem chlapeckého oddílu v Kyjově a členem okresní rady, ve které aktivně působil. Patří i k jeho zásluhám, že si ještě v roce 1970 celá řada činovníků složila vůdcovskou zkoušku, bylo to v roce, kdy skautské myšlenky začaly být opět mocným nepohodlné. Toho se bratr Jestřáb nezalekl a skautskou myšlenku podporoval a aktivity vyvíjel i v nelehké době totality, kdy byl Junák zakázán.

Bratr Jestřáb má největší zásluhy na obnově skautingu v Kyjově a na Kyjovsku, a to jak v roce 1968, tak po roce 1989. Bez jeho přispění by nyní skauting v Kyjově pravděpodobně nebyl. V roce 1990 po obnovení skautingu byl vedoucím prvního skautského tábora. Ve středisku vykonával a vykonává spoustu mravenčí mnohdy neviditelné, ale potřebné práce. Vykonával funkci organizačního zpravodaje, působil jako tiskový zpravodaj nebo pokladník. Byl nápomocnou rukou také v ostatních střediscích okresu, podílel se aktivně na zakládání nových družin i středisek, například střediska Vracov.

• Libor Kvapil - Sir z Olomouce

Br. MUDr. Libor Kvapil – Sir je žijící legendou olomouckého skautingu, která v současnosti propojuje různé generace skautského hnutí na celém Olomoucku.Skautem se stal již krátce po skončení druhé světové války v roce 1945, kdy byl nejprve vlčetem, poté do roku 1950 členem oddílu skautů. Krátce před rozpuštěním Junáka přešel do 1. oddílu, s jehož členy se posléze neoficiálně scházeli i po zákazu. Šlo o jedinou tehdy ilegálně fungující skautskou družinu v Olomouci.

• Eduard Marek - Hroznýš z Prahy

Bratr Hroznýš se narodilv roce 1917 v Praze. Od mládí se aktivně věnoval skautingu. V roce 1936 nastoupil jako dobrovolník na vojnu k prvnímu leteckému pluku TGM. Po demobilizaci v roce 1939 se ujal vedení rodinné realitní kanceláře. Za války Marek pomáhal svému židovskému příteli F. Reimannovi, za což byl 8. května 1942 zatčen a na několik měsíců odsouzen. Po propuštění nastoupil Marek do firmy BNANAS a. s. v Praze a ilegálně se věnoval skautingu. Jako spojka se aktivně účastnil Pražského povstání. Po válce obnovil svou realitní kancelář a vedl junácký oddíl. Po komunistickém puči v únoru 1948 v Praze společně s přáteli založil odbojovou skupinu „Dr. E. Beneš“, která byla napojena na francouzskou špionáž. Již počátkem roku 1949 však byla skupina prozrazena a Marek byl odsouzen za protistátní činnost ve skupině Richarda Lederera na deset let. Markova manželka byla odsouzena na 11 let a jejich tehdy pětiletý syn Eduard putoval do ústavu v Počernicích. Nejprve byl Marek vězněn v lágru Svatopluk v Horním Slavkově, po dvou letech byl přes Bory transportován do lágru Mariánská v jáchymovské oblasti, kde třídil uranovou rudu. Eduard Marek se z vězení dostal po sedmi letech, v roce 1956, na podmínku. Znovu se ilegálně věnoval skautingu. Po roce 1989 se stal předsedou okresu Praha 2 a do současnosti je aktivní nejen v rámci svého střediska.

• Zdeněk Navrátil - Fetišek z Ivančic

Zdeněk Navrátil - Fetišek se narodil v Ivančicích v roce 1932. Už na gymnáziu měl problémy kvůli své víře a skautingu, kterému se začal věnovat po skončení války v roce 1945. Při čistkách ke konci 50. let ho jako politicky nespolehlivého vyhodili ze zaměstnání a jako inženýra poslali na pomocné práce. To už se oženil a měl dva syny. V letech 1968 - 70 se podílel na znovuobnovení skautingu, 21. srpen 1968 prožil na skautském táboře. V rámci okresu ještě pomohl zorganizovat vůdcovské zkoušky a přispěl tak k zajištění další generace skautských činovníků. Následky špatného kádrového posudku rodiny nesly i jeho synové. Po roce 1989 se opět podílel na znovuobnovení skautingu v Ivančicích.

• Jiří Čejka - Péguy - z Roudnice nad Labem

Bratr Jiří Čejka se narodil v roce 1929 v Roudnici nad Labem. Po maturitě na roudnickém gymnáziu začal studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze. Již v roce 1948 se spolu se svými vrstevníky rozhodl upozorňovat veřejnost na skutečnou podstatu komunistického režimu, skupina psala a distribuovala letáky namířené proti režimu. V roce 1950 však byla část skupiny zatčena a okresní soud v lednu 1951 poslal Čejku na osm měsíců do hnědouhelného dolu Koh-i-noor u Mariánských Radčic na Mostecku. Po odpykání trestu a po návratu do civilního života nejprve pracoval jako pomocný dělník a po skončení vojenské prezenční služby se věnoval práci v chemickém průmyslu. V roce 1961 se mu podařilo dálkově absolvovat VŠCHT. V roce 1972 začal pracovat v Národního muzeu, v roce 1991 se stal ředitelem Přírodovědeckého muzea NM, kde působil až do odchodu do důchodu v roce 2001.

• Jiří Lukšíček - Rys z Prahy

Bratr Rys se narodil v roce 1933 v Praze. V roce 1945 se přihlásil do Junáka a působil ve 100. a později 145. oddíle. Po roce 1949, kdy začala postupná likvidace Junáka, se Jiří Lukšíček – Rys zapojil do odbojové skautské skupiny, která svou ilegální činnost zaměřovala především na distribuci protirežimních letáků a drobné záškodnické akce. Její členové vlastnili i zbraně, které měly sloužit spíše jako psychická podpora a trofej. V březnu 1953 byl Jiří Lukšíček poprvé zadržen a dva měsíce vězněn, měl totiž štěstí, že vyšetřovatelé nepřišli na zbraně. V letech 1953 - 54 vykonával základní vojenskou službu u 61. útvaru PTP poblíž Rumburka. Přímo na vojně byl opět zadržen, vyšetřovatelé již přišli na zbraně a spojili aktivity odbojové skupiny s dalšími fiktivními případy. Záhy byl Rys odsouzen k 6 letům vězení a pracovně nasazen v táborech Nikolaj, posléze Rovnost, kde se mimo jiné stýkal s jinými skauty. V roce 1960 po propuštění na svobodu začal pracovat jako dělník v ČKD, po nějakém čase vystudoval průmyslovou školu a v ČKD začal vyučovat. Roku 1968 znovu založil 233. oddíl při 34. skautském středisku Ostříž.  Pokoušel se jej vést i po opětovném zákazu Junáka na začátku roku 1970. Toho roku mu ale byla zakázána práce s mládeží. Po listopadu 1989 středisko obnovil a stal se i velmi aktivním činovníkem v rámci znovuzrozené organizace. Působil mj. jako člen Rozhodčí a smírčí rady. Dodnes navštěvuje nejrůznější besedy a zúčastňuje se skautského života.

• Ladislav Bartůněk - Balda ze Skutče

Bratr Ladislav Bartůněk – Balda tento řád získal za svůj celoživotní přístup ke skautskému a civilnímu životu.V 50. letech byl komunistickým režimem vězněn jako nepřítel státu v uranových dolech na Jáchymovsku za protistátní činnost a za pokus o přechod státní hranice, poté, co byl Státním soudem ve Skutči ve vykonstruiovaném procesu spolu s dalšími občany odsouzen na 6 let tvrdého žaláře. Také se jako vězeň podílel na výstavbě částí města Příbrami. Jelikož byl Junák v době komunistického útlaku zakázán, nemohl se naplno zapojit do skautské činnosti.

• Ladislav Šrom - Havran z Lesnice

V roce 1968  bratr Ladislav Šrom – Havran obnovil středisko Blesk Lesnice, což znovu zopakoval po dvacetiletém komunistickém zákazu skautingu v roce 1990. Déle než čtvrtstoletí vedl oddíl vlčat. V Lesnici byl v uplynulém desetiletí rovněž hlavním iniciátorem a hybatelem při budování skautského domu.Mimo středisko dlouhodobě působí jako instruktor Jesenické lesní školy, kterou stihl absolvovat v roce 1968 a po roce 1990 se spolupodílel na jejím znovuobnovení.

• Lubor Šušlík - Bill z Pardubic

Narodil se v roce 1928 do rodiny bývalého ruského legionáře a důstojníka čs. armády a se skautingem začal o deset let později v Uherském Hradišti. V roce 1939 se celá rodina odstěhovala do Prahy, kde navázal kontakty s místními skauty působícími pod hlavičkou Klubu českých turistů. Vedoucím jednoho z oddílů se stal již v šestnácti letech. Ke konci války byl totálně nasazen, v dubnu 1945 byl zatčen v Olomouci na nádraží a v rychlém soudu, tzv. Sondergericht, odsouzen k smrti za neoprávněné držení zbraní a podezření z partyzánství. Díky zmatku blížícího se konce války ale popraven nebyl. Šťastnou náhodou se dostal do Prahy, okamžitě se zde zapojil do skautské činnosti a zúčastnil se Pražského povstání.