Proč se věnovat médiím? A jak na to?

Proč a jak dostávat skautská dobrodružství do médií v regionech? To vám rádi povíme v tomto článku, určeném pro všechny, kterým tohle téma alespoň trochu vrtá hlavou. 

„Chybí nám pokladník, nemáme dost lidí na organizaci závodů a v družině Poštolek je potřeba pomoct rádkyni. A ty se chceš věnovat novinářům? Nepřijde ti to jako trochu moc velký luxus?“

I taková může být odpověď u vás v oddíle nebo na středisku, když vyjádříte přání věnovat svůj čas a úsilí propagaci vaší činnosti. Jenže vy byste třeba na chvíli rádi zvolnili a zároveň zůstali v kontaktu a užiteční. Nebo byste si chtěli vyzkoušet něco úplně nového, získat praxi pro budoucí práci, využít svoje schopnosti, protože vám to dobře píše nebo fotí. A zkrátka a dobře vám připadá, že šířit dobré jméno skautingu je důležité.

Zkusme teď promyslet pár argumentů, nad kterými můžete v takové situaci společně debatovat. Když bude mít skauting tam, kde působíte, dobré jméno (mezi lidmi, na radnici), může se vám snáze shánět podpora pro vaši činnost, ať už finanční nebo v podobě klubovny, tábořiště, pomoci dobrovolníků, materiálu od místní stavební firmy a podobně. Mají-li skauti sympatie veřejnosti, lze očekávat podporu i od firem, úřadů, zastupitelstev. Díky dobré propagaci a komunikaci můžete přesvědčit rodiče, že má smysl svěřit vám děti. A pokud jich máte dost, možná se přihlásí i někdo, kdo vám pomůže s vedením. Když chystáte akci pro veřejnost, medializace vám může přilákat účastníky nebo váš úspěch a dobrý nápad rozšířit i k těm, kdo na akci nebyli. Bude je to mrzet a přijdou příště! V neposlední řadě se medializace hodí, pokud děláte benefiční akce a snažíte se někoho/něco podpořit. Dalo by se pokračovat, ale my se teď pojďme soustředit na konkrétní kroky.

Komunikace může samozřejmě probíhat různými cestami, začíná u označení vaší klubovny a oddílových triček, jde přes váš web a profily na sociálních sítích přes to, jak se v kroji chováte na veřejnosti, a končí třeba u pozvánek na akce. To jsme v kategorii přímého “vysílání”, je jen na vás, co a jak okolí sdělujete. Nepřímé probíhá právě přes novináře, které musíte něčím zaujmout a musíte s nimi také umět správně mluvit.

Co by tedy mohlo novináře zajímat, o čem rádi píší? Rádi mají akce, které jsou inovativní, netradiční a dějí se poprvé, je to prostě novinka. Nebo naopak takové, za kterými stojí dlouhá tradice. Líbí se jim, když má událost souvislost s regionem, a můžou se jí zúčastnit místní lidé. Ocení, když akce přináší prospěch veřejnosti (sázení stromů, aktivity pro seniory). Výhodou může být dobré načasování: zajímavé datum, mezinárodní den. Pokud je předem jasné, že bude událost fotogenická a opravdu akční, máte (skoro) vyhráno. Novináři také rádi píší o změnách (např. v porovnání s minulými lety), inovacích, rekordech nebo zajímavých počtech. Líbí se jim děti, které se samostatně pustí do nějaké činnosti, nebo propojení historie a současnosti. Ze všeho nejraději mají konkrétní zajímavé příběhy lidí: může to být místní rodák, významná osobnost, skaut či skautka, kteří v něčem vynikají.

Pokud už víte, čím byste chtěli zaujmout, musíte zjistit, koho vlastně budete na skautská témata lákat. Zajděte občas do trafiky a kupte si místní vydání novin nebo si je prohlédněte v knihovně. Je důležité vědět, jaká je skladba obsahu, abyste se do ní mohli lépe strefovat. Udělejte si dokument se seznamem novinářů a postupně si do něj doplňujte kontakty – kdybyste pak chtěli svou práci někomu předat, bude to jednodušší. Z tradičních médií můžete zkusit oslovit místní redakce České televize a Českého rozhlasu (kontakty mají obě instituce na webu), regionální Deníky a Týdeníky (kontakty najdete určitě přímo v tištěné verzi), obecní zpravodaje, weby, kam si místní obyvatelé chodí pro informace. Zkusit také můžete aplikaci iReportér od ČT, pořad Zprávičky nebo Tamtam (obojí ČT Déčko). Do týdeníku 5+2 často můžete poslat fotku na nějaké téma, na pozitivnizpravy@lidovky.cz je téma dané - hledají pozitivní zprávy .).

Pokud chystáte nějakou akci, můžete předem poslat jen pozvánku, se kterou nebudete mít tolik práce jako s tiskovou zprávou. Musí odpovídat na následující otázky: kdy, kde, proč, jestli se dá fotit a kde (fototermín), kdo to pořádá a na koho se můžu obrátit. Poslat můžete případně i mapu a popis, jak se na místo dostat.
Tisková zpráva je o něco složitější, ale dává vám víc prostoru. Můžete citovat pořadatele a jeho očekávání, vztahovat se k minulému ročníku (klidně doplňte i fotkou, jak to vypadalo), odhadovat počet účastníků (protože chcete nalákat účastníky i novináře). Obojí musíte poslat s dostatečným předstihem.
Naopak s co nejkratším odstupem od akce je potřeba rozeslat tiskovou zprávu s jejím vyhodnocením. V ní můžete popsat, co, kdy, kde a proč se dělo, citovat spokojené účastníky (znamená to během sehnat si je během akce) nebo organizátory. Nezapomeňte na čísla a faktické informace (chcete se přece pochlubit, jak se vám to povedlo) a dobré fotky – tři dobré obrázky do přílohy mailu úplně stačí.

Na dobrou fotku taky většinou potřebujete někoho, kdo umí víc než mačkat spoušť. Vyplatí se předem vytipovat fotografa a poprosit ho o dokumentaci. Dobrou fotku, kterou mohou v médiích použít, pak poznáte podle toho, že má dostatečnou kvalitu, jednoznačně je z ní poznat, že šlo o událost pořádanou skauty nebo kde byli skauti jako účastníci, a když se na ni podíváte, napadne vás automaticky některé z našich klíčových slov.

S novináři přijdete do kontaktu buď po telefonu, nebo přímo na nějakém setkání, při rozhovoru či na akci, kterou pořádáte. Pozvánky telefonem zrovna nemilují, ale když už je zaujmete, jsou rádi, že dostanou zajímavé informace. Volejte v dobrou dobu (třeba po obědě, víte jak se to má s hladovými lidmi), připravte si předem body, které chcete probrat, jasně se představte. Pokud se chystáte na setkání s novinářem, už doma si rozmyslete, na co byste se sami sebe v jeho roli novináře ptali. A pak se zkuste zamyslet a v duchu si odpovědět. Dávejte si pozor na vycpávková slova, mluvte pomalu a v krátkých větách, nepřehánějte to s vtipy a využijte dobře čas, který máte (je ho málo). A vyhýbejte se používání skautského slangu, poslouchají vás lidé, kteří o skautingu třeba nic neví :).

Nezapomeňte, že nejjednodušším poznávacím znakem skautů je šátek a je fajn, když ho máte nejen vy, ale taky všichni ostatní, se kterými přijde veřejnost a novináři do styku.

Pokud se opravdu rozhodnete do aktivní práce s médii pustit, může to vyžadovat i malou změnu přemýšlení a debatu ve vaší jednotce. Třeba jste totiž doteď vůbec nepořádali žádné akce pro veřejnost nebo se děly v místním kulturáku, kde se prostě nedá udělat dobrá fotka. Máte-li shodu na tom, že vám oslovování médií připadá jako důležitá věc, vyplatí se udělat malé plánování a podívat se přitom na vaši činnost očima novináře, zkusit vytipovat věci, které by je mohly zajímat, a třeba trošku změnit ty stávající tak, aby byly atraktivnější.

A jak to vůbec v Junáku – českém skautu s komunikací funguje? Na Ústředí máme tým, který se věnuje externí i interní komunikaci, jeho součástí jsem i já, skautská tisková mluvčí. V jednotlivých regionech pak často fungují lokální mediální zpravodajové a zpravodajky, a to na různých úrovních – ve středisku, na okrese nebo na kraji. Vyměňujeme si mezi sebou nápady, příklady dobré praxe, šablony tiskových zpráv a tipy na akce, které by mohly novináře zajímat. Pokud by vás lákalo zkusit si práci mediálního zpravodaje/zpravodajky, neváhejte se nám ozvat! Rádi vám se vším poradíme a pomůžeme.

Kam dál pro informace:

• Facebook: skupina Bavíme se o propagaci skautingu
• nebo napište na barbora.trojak@skaut.cz

 

Barbora Trojak | barbora.trojak@skaut.cz
tisková mluvčí Junáka - českého skauta