Přijď si to zažít na Jihočeskou

Přinášíme cyklus rozvah a přemýšlení nad účelem a podobou lesní školy. Zcela subjektivně a pohledem lidí, co nosí šedý šátek na ramenou. Zamyslete se s námi, nebo si přijďte sami zažít na Jihočeskou lesní školu.

Ke skautingu jsem přilnul bezprostředně po Sametové revoluci v době mého nástupu do zaměstnání –předchozí dočasnou možnost z let 1968-1969 jsem, bohužel, promarnil ve věku batolecím, tedy ve věku skautování nezpůsobilém. A o něco později už nám nebylo té cti dopřáno; ve školách nabízeli (víceméně pod nátlakem) jen šátky rudé, které byly i nepoměrně menší, s podivně otupělým úhlem na vrcholu.

Mezitím jsem dospěl, skautingem zcela nepolíben, vlastně úplný panic … ale dočkal jsem se. Po složení skautského slibu mi krk dekorovali rovnou hnědým šátkem – jak také jinak s již přerostlým puberťákem. I vydal jsem se tímto okamžikem cestou hnědého šátku, podobně jako řada dalších noviců se mnou, třebaže v těch obnovených začátcích nebylo až tak jednoduché sehnat příležitost pro složení čekatelských či vůdcovských zkoušek, abychom mohli nabýt dalších vědomostí a posunout se o kousíček dál. A po celou tu dobu jsem po očku pokukoval po starší generaci skautů a skautek v mém okolí, které zdobil šedý šátek. Nešlo však o čirou závist, jak by se možná mohlo zdát, ale o nezměrný obdiv. Vnímal jsem ty šedivějící a prošedivělé osobnosti jednak jako živoucí odkaz dřívější skautské slávy, neboť mnozí z nich zažili ještě i skauting před- a poválečný, obdivoval jsem jejich znalosti a dovednosti, jejich moudrost i jejich sdílené prožitky, byť ne vždy a ve všem radostné. A jak ti nejstarší z nich postupně odcházeli do skautského nebe, vykonstruoval jsem si ideu, že absolvence lesní školy je cílem, kam ti nejschopnější po celý život směřují a směřovali, a šedý šátek že je jakýmsi odznakem či dokladem dosažení tohoto vytčeného cíle.

Léta běžela v převážné radosti a spravedlivý Mistr Čas začal i mně postupně přebarvovat původně hnědou hřívu našedo. A souběžně s tím mi postupně v hlavě uzrávala myšlenka, zda už není na čase pokusit se o změnu šátku, přesně v souladu s barevnou evolucí v mých vlasech. Chvíle rozvažování, odhodlávání a kalkulací, také odprošení rodiny, kterou ještě více okradu o možnost společně prožitého času, a nastoupil jsem na JčLŠ kýženou cestu poutníka … a velmi záhy pochopil. Pochopil, jak zkresleně jsem šedé šátky po celou dobu vnímal. Pochopil jsem, že jsem získáním šedého šátku zdaleka nedosáhl cíle, ale paradoxně teprve začátku… Ten začátek totiž spočívá v symbolickém závazku: přijetím šátku v barvě šedi se absolvent-lesoškolák stává pro zbytek svého života pomyslným poutníkem, který je na své příští skautské cestě předurčen k tomu, aby vytrval ve službě, k níž byl povolán, a byl přitom připraven a schopen překonávat její nejrůznější úskalí; aby vždy řídil své kroky pokorou a moudrostí; aby vytrvale usiloval o soulad etiky osobnosti a charakteru. K dosažení tohoto záměru musí být připraven k neustálému seberozvoji a sebevzdělávání, a musí být pamětliv, že tato cesta nebude nikdy završena a hotova. Zpětně si uvědomuji, že nepochybně v tom tkvělo kouzlo těch úžasných lesoškoláků, kteří se v mém okolí pohybovali a tolik mne fascinovali. Lesoškolský šátek budiž symbolem vědomé, silné a zároveň pokorné služby.

Dřívější lesk a sláva lesních škol v posledních letech snad poněkud pohasla, ustoupila do stínu a v povědomí skautského hnutí nestíhá soupeřit s jinými kvalifikačními kurzy. Přesto jsem přesvědčen, že právě lesní škola dokáže frekventantům nabídnout určitou velmi významnou nadstavbu ve výchově, pomáhá uskutečnit další krůčky výš ve svém rozvoji. Nemohu samosebou opomenout ani skutečnost, že lesoškolský šátek také pootevírá dveře k dosažení dalšího z cenných vrcholů: k instruktorství.

A tak přeji každému, kdo přijal skauting za svůj životní styl, aby včas našel příležitost pootevřít bránu k té poutnické cestě. Šedá vůbec nemusí být jen šedá.

Ken,   leden 2018

Vydej se s námi na cestu šedého šátku na Jihočeské lesní škole.

Více o aktuálním ročníku zde.