Osobní zpětná vazba

TIP:

Názorným příkladem je skautská stezka, která už v prvním a druhém stupni (Cesta země a vody) vyžaduje osobní zapojení skauta a skautky do hodnocení splnění úkolu, ale zároveň počítá s potvrzením ze strany dalšího svědka (kamaráda, rodiče) a vedoucího. Ve třetím a čtvrtém stupni (Cesta vzduchu a ohně) stále zůstává hodnocení splnění některých aktivit kromě samotného skauta a skautky i na svědkovi a vedoucím oddílu, ale u řady aktivit už si zaznamenává skaut a skautka sám/sama, zda danou aktivitu zvládl/a či ne.

TIP: Učení se vlastní zkušeností

Jedním ze základních prvků skautské výchovné metody je “učení se vlastní zkušeností” (anglicky výstižně learning by doing). Znamená to, že vše, co se ve skautském oddíle učíme, bychom měli zkoušet prakticky, reálně, naživo… Zkrátka umožnit našim skautům a skautkám zažít danou činnost a poučit se z ní. Je to jeden z nejefektivnějších nástrojů výuky, protože danou činnost vnímáme všemi smysly a reagujeme na ní.

Proces sebevzdělávání a učení se prožitkem (vlastní zkušeností) popsal Kurt Lewin a rozvíjel ho dále David Kolb. Ten rozdělil proces učení na čtyři fáze, které se neustále opakují. K efektivnímu učení dochází tehdy, když učební proces postupně využije všechny čtyři fáze.

Čtyři fáze Kolbova cyklu

1. Základní zkušenost
2. Pozorování a reflexe
3. Abstraktní pojetí a generalizace
4. Ověřování důsledků a aktivní experimentování

Kolbův cyklus tak může být vhodným námětem pro strukturování zpětné vazby po aktivitě nebo situaci, kterou jsme zažili.

Zjednodušeně: Nejprve shrneme, co se dělo. Následně vyhodnotíme, co z toho se povedlo, co se nepovedlo a proč tomu tak bylo. Následovat by mělo poučení, co příště můžeme udělat lépe a co zopakovat. A na konci zbývá jen znovu aplikovat získané zkušenosti v praxi (čímž začíná celý cyklus nanovo).

Zajímavým zjištěním je, že se u každého člověka liší schopnost učit se v jednotlivých fázích Kolbova cyklu. Více si o tom můžete přečíst v tomto článku.

TIP: Práce se slibem

Před skládáním skautského slibu se řada skautů a skautek ptá na to, co se stane, když poruší některý z bodů skautského zákona. Přestanou být skauty?  Ať už se sami zeptají, nebo je k této otázce navedeme, můžeme v tuto chvíli přivést skauty a skautky k potřebě provádět sebereflexi.

Ve slibu se objevuje hned na začátku sousloví “jak dovedu nejlépe”. To by nás mělo nutit k sebereflexi, pokud se někdy nechováme v souladu se slibem a zákonem. Říká nám, že nikdo není neomylný, že se taková situace může stát. Neustále nás ale nabádá k tomu, abychom si říkali “Udělal jsem to skutečně nejlépe, jak jsem dovedl? Nemohu to příště zlepšit? Teď mi to sprosté slovíčko uteklo, nedovedl jsem se ovládnout, ale příště už to určitě dokážu…”

Skautský slib a zákon je náš ideál a my bychom se k němu měli neustále snažit přibližovat. Prostřednictvím vlastní sebereflexe bychom si měli uvědomovat naše vlastní omyly a nedostatky a pokoušet se je zlepšit. A to je právě proces zpětné vazby prováděné se sebou samým.

Inspiraci k rozhovoru se skautkami a skauty můžete načerpat třeba v textu “Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe…” v knize Příběhy ke skautskému slibu a zákonu od Jiřího Zajíce – Edyho.