Jak na spokojenou oddílovou radu

Pokud nebudete dávat automobil ke kontrole do servisu, brzy se na něm něco pokazí, což může mít v některých případech fatální důsledky. S oddílovou radou tomu není jinak.

Zavést funkční oddílovou radu je chvályhodné a prospěšné, ale tím naše práce zdaleka nekončí. Nic netrvá věčně, natožpak něco, co funguje.

Je mnoho nástrojů a způsobů, jak pracovat s oddílovou radou, ale péče má za následek, že všechny další nástroje se vám budou aplikovat snadněji. Motivovaný a spokojený člověk totiž dokáže mnoho. Setkal jsem se s názorem, že vůdce by měl pečovat o oddílovou radu a oddílová rada o děti. Po mých letitých zkušenostech jako člen a vůdce oddílové rady myslím, že na tom je mnoho pravdy. Zejména u výchovné kategorie světlušek a vlčat není až tak důležité, zda vůdce je opravdu vůdčí osobnost či nikoliv (pozn. autora: podle mého jeden z velkých rozdílů oproti vedení starších kategorií). Takové děti berou vůdce oddílu jako „supermana“ takřka automaticky a chodí za ním až ve chvíli, kdy mají problém. Málokdy se stává, že si chodí za vůdcem hrát, k tomu se spíše obrací na další členy oddílové rady. Pro vůdce je velký dar, když má v týmu lidi, kteří si umí s dětmi vytvořit dobrý vztah a věnovat se jim.

Jak pracovat s oddílovou radou

1. Respektovat individualitu každého člena

Respektovat něčí názory a postoje je základní stavební kámen pro dobré fungování nejen v rámci oddílové rady. Respektujte čas, který chce skautingu věnovat. I desetina času může být mnoho, přestože ostatní chtějí, aby jedinec dal více. Pak je tedy třeba se rozhodnout, zda se spokojíme alespoň s tím „málem“ nebo toho člověka ztratíme úplně. "Je skoro až zákonem, že schopní lidé jsou vytíženi ještě v mnoha jiných oblastech, proto je výhodnější se spokojit s „vrabcem v hrsti“, než snít o holubovi, kterého nikdy nechytíme. Respektujte individualitu a přizpůsobte svůj způsob jednání. Někdo nerad komunikuje s cizími lidmi (např. domlouvání základen na akce), přidělte proto raději úkol jinému. Rozlišujte, zda se jedná o záporný postoj z důvodu, že ten člověk se to ani nechce naučit nebo je to jen nedostatek sebevědomí a nezkušenost, jak se takové věci dělají. Dejte lidem najevo, že jejich slova mají cenu a mohou ovlivňovat dění a chod oddílu. Jsou přirozeně lidé, kterým to nevadí a klidně se nechají unášet společným proudem, ale pokud člověka, který se nerad pasivně veze s ostatními, nebudete respektovat, v první fázi se začne projevovat jako pasivní jedinec a v druhé fázi ho ztratíte. Vyvarujte se absolutistických rozhodnutí bez řádného vysvětlení. Dejte všem prostor pro nápady. Vysvětlujte radě své záměry, proč něco chcete/nechcete a jaké jsou důvody vašeho rozhodnutí a poskytněte jim prostor k vyjádření, co si o tom myslí oni. Aktivně si žádejte o názory a postoje členů týmu. Nezavrhujte ukvapeně názory a postoje členů, i když se vám na první pohled budou jevit jako hloupost. Hledejte ve svých členech ty vlastnosti a schopnosti, které je zdobí, a těch maximálně využije. Někoho děti přirozeně „žerou“. Dejte mu tedy za úkol, aby s dětmi hodně pracoval, protože má tu schopnost, že děti od něj přijmou takřka cokoliv. Někdo umí skvěle komunikovat s rodiči, jiný je výtvarně nadaný. Samozřejmě realita je taková, že se něco musí udělat a není to ničí hobby, takže se někdo musí „obětovat“.

2. Podpořit dobrou komunikaci

Vytvořte v radě prostředí, kde se lidé nebojí říci svůj názor. Všichni v týmu musí mít pocit, že jejich slova mají váhu. Upřímnost a otevřenost hraje v takové komunikaci taktéž významnou roli. Pokud se palčivé otázky zametají pod koberec, nevěstí to nic dobrého. Časem se potlačené problémy dostanou na povrch s o to větší intenzitou. (Mnohdy se také ukáže, že problém byl zcela v něčem jiném, než se zdálo.) Vůdce by měl navazovat s každým jednotlivým členem i jiný kontakt, než ohledně oddílových záležitostí. Měl by se zajímat, jak se má, co ho těší/trápí, jakých dosáhl úspěchů ve škole/práci, atd. Vzájemně se tak lépe poznáváte, a posilujete vzájemnou důvěru.

3. Na každém zásadním rozhodnutí se dohodnout společně

Souvisí to s plánováním. Když vůdce sám naplánuje vše, co se bude dělat, nebudou mít ostatní členové rady pocit sounáležitosti s tím plánem, tedy budou mít menší chuť ho plnit, nehledě na to, že vždy se objeví body, na které mají ostatní členové oddílové rady jiný názor. Je-li tedy potřeba rozhodnout něco zásadního, měla by k řešení přispět celá oddílová rada (nejčastěji navrhnout několik cest a diskusí dospět ke shodě).

4. Vytvořit pravidla

Aby oddílová rada dobře fungovala, měla by mít jasná pravidla (na kterých se všichni společně domluví a sepíší je) a ta by se měla striktně dodržovat. Když se pravidla vytvoří společně, bude je každý brát za své, protože měl možnost o nich rozhodnout a nebylo mu to naservírováno „shora“. Je-li problém s dochvilností na oddílové rady, domluvte se, že kdo přijde na radu pozdě a neomluví se předem, na konci uklidí klubovnu. Důležité je, aby výsledné znění pravidel bylo týmovou prací. Jeho schválení můžete spojit s nějakým rituálem.

5. Aktivně pečovat

Zásadní bod! Při vedení týmu je třeba vyhrazovat čas na zábavu, poznávání a odpočinek. Teambuildingové aktivity mají velký vliv na prohlubování vazeb mezi členy oddílu a tvorbu společných zážitků, což je nezbytné, aby byla v týmu dobrá atmosféra. Aktivity můžete čerpat ze dvou oblastí: Služby – Výhodou je, že vůdce nemusí nic vymýšlet (kino, divadlo, bowling, divadlo, kolotoče, čajovna, kavárna, hospoda, lanové centrum, atd.). Stačí domluvit termín a zbytek zařídí patřičná instituce. Výhodou je, že vůdce si odpočine od neustálého vymýšlení (protože studnice nápadů není nevyčerpatelná) a zařizování, nevýhodou zpravidla bývá finanční nákladnost. Aktivity připravené vůdcem – Jsou programy, které připraví a zrealizuje sám vůdce. Nemusí to připravovat samozřejmě celé sám, ale vyžaduje to jeho aktivní přístup (např. puťák pro oddílovou radu, zážitkový program na táboře, hru pro oddílovou radu, atd.) Výhodou těchto programů je, že se dají šít více na míru. Nevýhodou je zde to, že vůdce si takový program mnohdy neužije a je nutné věnovat čas jeho přípravě. Je dobré, aby se v činnosti rady objevovaly oba typy aktivit, podpoří to pestrost programu. Aktivity pro oddílovou radu je dobré řešit se svým zástupcem a střídat se i v přípravách.

6. Bavit se

Nejsme tu jen pro děti, ale i sami pro sebe. Je důležité, aby nás to bavilo.

7. Respektovat právní odpovědnost vůdce

Vůdce někdy může vypadat jako suchar, když zakáže věc, která by děti určitě bavila. Celý tým oddílové rady musí mít na paměti, že na rozdíl od nich je právě vůdce za taková rozhodnutí zodpovědný, tedy má absolutní právo říci ne, pokud není přesvědčen o tom, že je to bezpečné a vhodné. Toto právo by si měli ostatní členové rady uvědomovat a respektovat.

8. Předávat zodpovědnost

Předávání zodpovědnosti je velmi úzce spojeno se zkušenostmi jedince. Ti, kterým se snažíme vštípit pozitivní postoj k zodpovědnosti, ty zkušenosti většinou postrádají. Právě to, že si každý musí danou zkušenost získat sám a často se i spálit, je nástroj, kterého je třeba využít.

Zásada od jednoduššího k obtížnějšímu.

Když našeho člena rady necháme hned v úvodu spálit na něčem velikém, těžko to povede k tomu, že k zodpovědnosti získá kladný vztah. (Nehledě na to, že vůdce si to ani nemůže dovolit, protože nezdar zásadních věcí by mohl vést k vážným důsledkům týkajících se jeho odpovědnosti.)

Podpora! Podpora! Podpora!

Předtím, než začnete někoho v týmu podporovat v jeho úsilí a snažení trochu zavzpomínejte. Na vlastní pochybení v nových úkolech, na metodu pokus – omyl… Jak se choval člověk, který úkol zadal? Nabídl možnosti, jak k úkolu přistoupit? Jak reagoval, když jste úkol splnili jinak? V souvislosti s tím si často vybavíte, jaké chování vám nebylo příjemné, ba dokonce vás i hodně štvalo. A tak i vy buďte shovívaví a poskytujte dobrou zpětnou vazbu a konstruktivní kritiku (řeknete jedinci po neúspěchu, co podle vás bylo příčinou, a jak to šlo řešit jinak, a samozřejmě si vyslechněte jeho názor). Stavíte tak cestu k tomu, aby postoj členů oddílové rady k zodpovědnosti nebyl záporný, bojácný a odmítavý. (Odmítavý postoj k zodpovědnosti vnímám ze své zkušenosti jako jeden ze závažných problémů nastupující generace roverů a rangers). Nikdy ale nelžete, a říkejte, kde byla chyba – jen tak máte šanci upevňovat skutečně správné jednání.

Chvalte!

Vyzdvihněte, co se během plnění úkolu dařilo a v čem má smysl pokračovat. Někdy se to hledá velmi obtížně, ale prakticky na všem se dá najít něco kladného. Např. snahu a chuť to udělat co nejlépe, odhodlání a vytrvalost. Určitě jim dejte najevo, že tu jste k dispozici, pokud budou něco potřebovat, vyvarujte se však toho, že daný úkol uděláte za ně, protože tím pozbude výchovného smyslu.

9. Nepřetěžovat členy rady

Pokud budete na své členy nakládat více, než jsou oni schopni pojmout, může u nich dojít k syndromu vyhoření (více na str. 22 – 23). Úkoly rozdělujte všem rovnoměrně a veďte si např. statistiku o splněných úkolech, ale přihlížejte ke schopnostem jednotlivců. V týmu bývá například člověk velmi ochotný a aktivní, který se o vše hlásí a často mívá problém s odhadnutím míry, kolik úkolů je únosné, aby si vzal. Jiný člen naopak neumí projevit zájem o úkol, zvlášť, pokud je v týmu někdo, kdo je podobně zaměřený a umí to lépe.

POZOR! Všechny tyto oblasti práce s oddílovou radou jsou zároveň riziky, a výrazné porušování může dostat vůdce popřípadě oddílovou radu do nemalých problémů.

Přeji všem, kteří jsou součástí nějaké oddílové rady, aby je práce bavila, bylo jim v týmu dobře a jejich činnost vedla k naplňování smysluplných a užitečných cílů.

Pro Skauting napsal Kewin – Tomáš Doležel